V srpnu probíhala ve Štítarech chaloupka pro holky. Více se můžete dočíst v následujícím článku od Karolíny Šťástkové.
V sobotu 8.srpna jsme vyrazily na chaloupku do Štítar. Jelikož jsme jely autobusy, tak cesta trvala jenom cca 5-6 hodin. Když jsme dorazily na místo, tak na nás čekala Táňa spolu s Petrou, Maruškou a Andrejkou s večeří. Po večeři řekla Eliška, že si napíšeme pravidla (která už každý zná). Když byly dopsané, šly jsme nahoru připravit postele a ujasnit, kde kdo spí. A to bychom nebyly my, kdybychom u toho nedělaly blbosti. Pak jsme šli do kostela pomodlit se růženec a říct si něco o Marii. A potom na kutě… (nebojte, neusnuli jsme hned).
Další den byl budíček kolem půl deváté. Tenhle den přijela Klárka. Pak přijel Marek Vybíral a šel s námi na mši na Šumnou. Po mši jsme jeli autem na faru, kde už byl připravený oběd. Po obědě nás vzal otec Marek na výlet. Asi se ptáte, kde jsme byli na výletě. No… nevím, jak to bylo postupně, ale jeli jsme zhruba půl hodiny. Cestou otec Marek nabral kostelníka. Spolu s kostelníkem jsme jeli do Vratěnína. Ve Vratěníně byl kostel, do kterého jsme šli. V kostele nám otec Marek vyprávěl pověsti a různé zajímavosti. Po vyprávění nás vzal kostelník na věž kde jsme slyšeli i zvony a udělali fotky. Po vyšplápnutí asi zhruba 60 schodů jsme sešli opatrně dolů a jeli jsme dále. Otec Marek nás vzal k rybníku kde se půlka vykoupala a další půlka si povídala. Po vykoupání jsme navštívili kříž. Eliška nabídla, že se pomodlíme, ale raději jsme chtěli zpívat. Nakonec nás vzali do kapličky, která byla v bytě. K večeru Eliška vymyslela, že si vyrobíme růžence. Když jsme je vyráběli, přijela Zdenička, která se divila, že jsme nějak potichu.
10. srpna jsme vyrazili pěšky na Vranovskou pláž. Ve vodě jsme učily Lidušku plavat, moc jí to nešlo, ale já věřím, že se to naučí. Po vykoupaní byla mše na Štice.
11. srpna se Monča, Gabča a Kristýnka připravovaly na Svaté přijímání. Zbytek holek vařily „holubky“. Každý vedoucí, který to viděl říkal, že to nebude dobré, ale jak to ochutnali, tak si hned přidali. Po obědě jsme šli malovat, mohli jsme si vybrat, jestli chceme tašku nebo čepici. Po malování byla opět mše svatá.
K večeru byl program, že se půjde noční pochod. Na noční pochod nešli všichni, ale jen zhruba půlka. Vyšlo se okolo 10 hodiny večer, šlo se směr Šumná, že se půjde k rybníku. Po cestě jsme si říkali historky a různé strašidelné příhody. Když jsme vešli do lesa, tak jsme vůbec nevěděli kam jít, šli jsme po zarostlé cestě a když už jsme konečně vylezli, tak jsme se objevili na stejném místě, kde jsme stáli . Po druhé jsme to raději nezkoušeli a vydali jsme se směr Vranov. Okolo půlnoci jsme pozorovali oranžový měsíc, který vypadal jako pomeranč. Po asi půl hodině jsme dorazili na Vranovskou pláž. Andrejka hned skočila do vody, ostatní leželi nebo seděli a jedli brambůrky. Holky si všimly, že někdo chce skákat z mostu a tak se všichni koukali a křičeli „do toho,do toho“. Nakonec to skočili, až na jednoho. Holky se chtěli vyfotit na mostě, a tak jsme se šli fotit. Po focení se šlo na faru.
Já s Laurou, Luckou, Maruškou a vedoucí Klárkou jsme šly napřed a jak jsme se bály, tak se Laura začala poprvé sama od sebe modlit. Nakonec jsme se začali modlit všichni. Uběhla půl hodinka a my jsme se rozhodly čekat na ostatní. Zastavily jsme se někde v lese a stouply si do kolečka a najednou jelo auto, všichni uhnuli a Lucka mě strčila do křoví. Všichni se začali smát a hned potom dorazila druhá skupinka. Jak jme se bály, tak jsme šly strašně rychle. Když jsme zpomalily, tak jsem se koukla do trávy vedle a tam něco šustilo a lezlo. Začala jsem křičet a holky se rozběhly a křičely „prase,prase“. Bylo to vtipné, protože to nemohlo být prase, bylo to malé a hnědé. Okolo druhé jsme byli zpátky ve Štítarech. Hned při příchodu jsme si šli do kuchyně něco dát. Daly jsme si chleba s nutelou a šli spát.
Ráno museli vstávat ti, kteří nešli na pochod, zbytek mohl spát až do oběda. Tenhle den měla Gabča, Kristýnka a Monča první svaté přijímání. Po svatém přijímání se jelo do Vranova do zrcadlového bludiště. Po zrcadlovém bludišti jsme jeli zpět. Na faře nám Simča řekla, že nás zve na zmrzlinu. Když jsme přijeli, tak se připravoval oheň. Jelikož jsem moc u ohně nebyla, tak jsem šla spát. Ráno jsme odjížděli domů.
Karolína Šťástková
