Pár řádků o pěší pouti do Jeníkova... a fotky k dokreslení atmosféry společného putování.
Pár řádků o pěší pouti do Jeníkova... Tuhle pouť jsem šla poprvé, jinak chodívám pěší poutě na Velehrad. Šlo nás jen pár s porovnáním s Velehradem, ale o to krásnější bylo ztišení a cesta převážně přírodou.
Ve středu jsme se dostavili do Prahy, kde jsme měli pobožnost u katedrály svatých Víta, Vojtěcha a Václava. Pak jsem se šli ubytovat do arcibiskupského paláce. Večer jsme se navzájem představili a po večeři a modlitbě chval se chystali spát. Ráno jsme byli pozváni na mši svatou do kaple arcibiskupství, kde jsme spolu s Mons. Graubnerem slavili svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze. Při homilii připomínal, že mnohdy zapomínáme nebo bereme za samozřejmost zpřítomnění Kristovy vykupitelské oběti a milosti mše svaté. Po odsloužené mši a následné společné fotografii před kaplí jsme vyrazili z Prahy. Večer jsme dorazili do Nelahozevsi. Pěší pouť vedla dalšími místy spjatými s naší českou historií- Okoř. Budeč. Bylo příjemné, že nás každý den někdo pohostil, prokázal dobrodiní.
V sobotu jsme šli přes obec Třebenice a o. Nik nesl Nejsvětější Svátost. Procházeli jsme ulicí, kde byl na faře umučen kněz Ladislav Kubíček. Spali jsme v Kostomlatech pod Milešovkou a v neděli jsme na památku Panny Marie, přišli do starobylého mariánského poutního místa Jeníkov u Duchcova. Po mši svaté jsme byli pozváni na faru na oběd, který nám připravily ženy z okolí. A já už na faře zůstala a spolu s Lucií se zde věnujeme místním lidem, kteří faru a Jeníkov znají.
Daniela-nová pomocnice
