Dobu vánoční jsme v Jeníkově na konci prosince oslavili vánoční mši svatou. Na jejím začátku byla knězem přinesena panenka znázorňující malého Ježíška do panenkového betlému v kostele. Také byl požehnán nově obnovený Misál - mešní kniha, která se používá při mši svaté. V kázání zaznělo, že bychom si z každých Vánoc měli něco osobního odnést.
Každým rokem k nám Vánoce mohou něčím specifickým promlouvat. Je to jako spirála, po které jdeme víš a víš, a tak se přibližujeme k Bohu.
Letos mě oslovilo poznání, že Bůh, který má tolik moci a může si svět řídit podle své libosti, této skutečnosti vůbec nezneužívá. Podřizuje se fyzikálním zákonům, které sám nastavil: je počat v lidském těle, čeká na své narození 9 měsíců...Přijímá komplikované události způsobené rozhodnutím lidí: nepřijetí v Betlémě - narození ve chlévě, kvůli králi Heroda útěk do Egypta...a to všechno pro člověka, kterého tolik miluje, že mu za to všechno stojí, i když ví, jak je tento jeho milovaný tvor nevděčný...Kolik Boží lásky...Když si to uvědomíme, mělo by nás to o to více posilovat k vděčnosti a k lásce k Bohu.
Po mši svaté jsme se společně s místními lidmi sešli u farního betléma, kde jsme zazpívali za doprovodu trubky pana Luboše několik vánočních koled. Následovalo setkání nad Biblí na faře v Jeníkově, kde jsme se zamýšleli nad nedělním evangeliem 2. ledna
