Jak jsme prožili další dny TYNAFu? Kde jsme byli na výletě? A kdo dětem přinesl poklad? Následující řádky vám to prozradí.
V pátek jsme se sešli ve 13 hodin na faře. Na mapě jsme se posunuli o kousek dál, dnes k stavbě babylónské věže. Pověděli jsme si, že lidé byli pyšní a chtěli se vyrovnat Pánu Bohu, až se jim zamotaly jazyky a nemohli na stavbě pokračovat.
Děti dostaly 4 špejle, kousek izolepy a plastelíny a měly po týmech postavit co nejvyšší věž. Po napínavých 15 minutách jsme změřili výšku. Zelený tým měl věž nejprve pěkně vysokou, ale do závěrečného měření nevydržela a zůstalo jí jen 25 cm. Červení tentokrát zabodovali lépe, jejich věž měřila celých 65 cm.
Poté k nám dorazily posily v podobě Andrejky a Terezky a týmy mohly bojovat ve sportovní olympiádě. Čekalo je přenášení vody kropítkem, kuželky, slalom, hod míčkem, skákání přes švihadlo...
Při sportu pro změnu zabodovali zelení. Poté děti čekalo hledání slov a sestavování moudrého verše k zapamatování - BEZ BOŽÍHO POŽEHNÁNÍ, MARNÉ LIDSKÉ NAMÁHÁNÍ!
A to už se nachýlil čas a museli jsme se rozloučit s pomocníkem Pepou.
Pak jsme se sešli na faře a po svačince vyráběli. Byla to hračka - papírové rybičky s korálkem, kterým se strefujeme rybičce do krku.
Po večerní modlitbě v kostele se začlo stmívat a tak jsme se vydali k panu Kulichovi na letní kino. Po pohádce, jsme se vydali na faru nabrat síly do dalšího dne, protože nás čekal výlet.
Dalšího dne ráno jsme posnídali, nachystali se a vyrazili na nádraží do Duchcova. Jeli jsme obyčejným vlakem i vlakem z dřívějších let, až jsme dorazili na ono místo překvapení. Do Třebenic. Tam jsme neplánovaně došli k muzeu českého granátu, před kterým děti hledaly v písku kousky tohoto kamene. Poté jsme přešli ke kostelu Narození Panny Marie, kde jsme se pomodlili, prohlédli si ho a povídali o P. Ladislavu Kubíčkovi, který zde působil. Vysvětlili jsme si jeho zkratku ŽAS - Žádný ateistický strach. To znamená, že se nemůže stát nic, o čem by Pán Bůh nevěděl, co by neměl ve svých rukou.
Oba týmy potom čekaly otázky ze života P. Kubíčka. Nechyběla ani otázka, co je to ŽAS. Poté jsme se přesunuli k faře, kde jsme si na pamětní desce přečetli některé odpovědi a otázky vyhodnotili.
A už nás čekal vrch Košťál se zříceninou Košťálov, na který jsme se vydali. Bylo horké počasí, ale výhled shora stál za to. Po krátké přestávce jsme se vydali kousek níž, kde jsme si vyprávěli o starozákonním poutníkovi Mojžíšovi. Děti pak měly za úkol sestavit z přírodnin obrázky z Mojžíšova života. Oběma skupinkám se moc povedly!
To už nastal čas návratu domů. Na farní zahradě jsme opékali špekáčky, zpívali a po modlitbě se ubírali ke spánku.
V neděli jsme šli do Duchcova na mši svatou. Po ní nás čekala poslední hra na body - riskuj. Seznámili jsme se s poslední postavou našeho putování, s Pannou Marií. Byla to právě ona, která svým "ano" darovala světu velký poklad. Dětem poslala vzkaz, jehož rozluštěním zjistily, kde je čeká poklad a odměna za celotýdenní snažení. Po chvíli se vydaly pátrat ke kostelu. Zanedlouho ho objevily a tak se týden na faře chýlil ke konci.
