Je konec církevního roku. Jak jsme ho prožili? Jsme o krůček Pánu Bohu blíže nebo jsme se "zatoulali?"
Něco končí, něco začíná.
ŽIVOT je cesta. Na její konec člověk dojde krok za krokem.
A jestliže každý z nich je nádherný, jestliže je každý krok kouzelný, pak bude takový i život.
A nikdy se vám nestane, že dorazíte na konec cesty, k okamžiku smrti, aniž byste předtím svůj život neprožívali.
Nic ať vám neujde.
Nedívejte se nad ostatní lidi. Dívejte se jim do očí.
Neříkejte nic "dětem",
ale vezměte jejich tváře do dlaní a mluvte "s nimi."
Neobjímejte tělo, ale osobu. A udělejte to hned.
Pocity, podněty, touhy, emoce, nápady, setkání - nic neházejte pod stůl. Jednou přijdete na to, jak byly velké a nenahraditelné.
Každý den se naučte něco nového o sobě a ostatních.
Každý den se snažte si uvědomovat nádherné věci, které na našem světe jsou. A nenechte se přesvědčit o opaku.
Dívejte se na květiny. Dívejte se na ptáky. Všímejte si vánku.
A ze všech těchto zážitků se těšte.
Převzato: Bruno Ferrero - Další příběhy pro potěchu duše.
