Rodina

Svědectví

Přináším svědectví, které mi přišlo nedávno na email a které může někomu pomoci při rozhodování, zda přijmout další dítě či nikoliv.







Toto svědectví jsem chtěl zachovat v tajnosti. Při skládání věčných slibů mého posledního dítěte mě napadla myšlenka, že toto dítě, které nemělo podle mnohých žít, je pro moji rodinu velkým požehnáním a že nemám mlčet, že je mou povinností vyprávět náš příběh a dodat tak odvahu a důvěru v Pána pro mnohé váhavé.

Vše se odehrálo nedaleko Prahy, za dob komunismu. Se svoji ženou pocházíme oba z věřících rodin. Krátce po svatbě se nám narodilo první dítě, za rok a něco další. Všichni to brali normálně. Byl to jakýsi standart - dvě děti. Při očekávání třetího, se začaly projevovat hlasy, že to přeháníme. A jak dětí přibývalo, přibývalo i lidí, kteří nás odsuzovali. Při očekávání posledního se přímo rozohnila kampaň. "Že tolik dětí neuživíme, že jsme hloupí, že nemáme peníze, že máme plno dluhů, že nebudeme moci děti nechat vystudovat ...... a že máme to poslední dát pryč." Důvodů proč dítě nepřijmout spousta. Dokonce i jedna osoba z příbuzenstva byla tohoto názoru. (domlouvala mi, že nemáme rozum a že tolik dětí, při tolika dluzích neuživíme.)- Měli jsme novomanželskou půjčku a velkou hypotéku na dům, který nebyl ještě ani pořádně dokončen a později si vyžádal ještě mnoho peněz. Zřejmě musela mluvit i s moji maminkou, protože mi celá zděšená řekla, že slyšela abychom to naše nenarozené dítě dali pryč. Ujistil jsem ji, že může být klidná, že to nikdy neuděláme. Tlak zvenčí musel být i na moji ženu. Námitky našeho okolí jsme neřešili. A naše poslední dítě se narodilo zdrávo a bez nejmenších problémů.


Miminko



Je pravda, že jsme si nikdy nemohli dovolit nějaký luxus, ale vždy jsme dostali, to co bylo právě třeba.

Jak děti postupně dorůstaly, přišel okamžik, kdy mělo jít naše nejstarší dítě na střední školu. A Pán se postaral i tentokrát. Obrátil se režim, já sehnal práci v zahraničí. Mohli jsme si dovolit nejen nechat všechny naše děti vystudovat, ale také splatit půjčku i hypotéku, dodělat vše potřebné kolem domu a ještě dokonce několikrát jet na dovolenou do zahraničí.

O to víc mě bolí věta, kterou tak často slýchávám: "NEMŮŽEME SI DOVOLIT POŘÍDIT DÍTĚ". Jako by dítě bylo kus nábytku, na který mám nebo ne. Dítě si přece nemohu koupit, dítě JE DAR OD BOHA. Záleží pak jen a jen na mě, jestli tento dar příjmu nebo ne.

Nebojte se, BŮH SE VŽDY POSTARÁ.

Petr





2012



Boty



zeměkoule



Pán Ježíš




Sdílet

| Autor: P. Marek Dunda | Vydáno dne 30. 09. 2012 | 2950 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak.