Přišli jsme slavit. Dnešní slavnost Panny Marie, to jsou narozeniny pro nebe.
...Kdybychom se měli zamyslet co děláme dobře a špatně v našem životě?!
Jsme jedenkrát týdně na mši, tak co by Pán Bůh po nás ještě mohl chtít…
To je takové náboženství z rychlíku. Proletělo a je to pryč.
Je třeba ho žít intenzivně. Zastavit se.
Mít ten Mariin postoj, kdy ona co slyší od Pána, to uloží do srdce a pak prožívá.
Snaží se to pochopit. Ona žije s Kristem a v jeho blízkosti. A tak to není prožívání vztahu v nějaké rychlosti, ale intenzivně. A tak koná Boží vůli.
To je to co ji přivádí do nebe, co ji činí svatou.
Máme tady vyobrazení, které nás navede. Panna Marie vystupuje, kolem andělé. Jinde ji hledají apoštolové v loži, ale ona tam není. Někde má v náručí Ježíška a dostává korunu jako královna.
V jednom filmu maminka očekává návrat syna z války. Když vidí, že přichází, běží přes pole s otevřenou náručí.
A teď si představme Pannu Marii. Protože je maminka, něco dělá. A čeká s otevřenou náručí, setkává se se svým dítětem.
Smí vychovávat člověka –
stala se i matkou každého z nás a my můžeme za ní přijít.
Panna Maria nás vyhlíží a má náruč otevřenou, připravenou tj. postoj maminky – chce obejmout své dítě. Tak vnímáme postoj Panny Marie v nebi.
Kéž tu cestu k ní nacházíme, kéž ji neztrácíme. Kéž je pro nás stále zřetelnější, abychom někdy pamatovali a mysleli v našem životě na nebe....
( PMP )
