Slavnost Nanebevstoupení Páně nám dnes zdůrazňuje, že Pán Ježíš, přestože ukončil svůj pozemský život, je dál s námi. Dál káže svým slovem v evangeliu, dál rozmnožuje chléb svého Těla, dál působí svou láskou skrze své vyznavače, křesťany.
Působí i skrze mne? Nosím jeho úsměv, mluvím v jeho myšlenkách, jednám v jeho lásce?
Nanebevstoupení Páně není kosmonautický výkon, není to fyzické dění. Ježíš nestoupal metr za metrem a kilometr za kilometrem do vzduchu, až k měsíci, nebo dál na vzdálenou planetu. Nebe není jen nějaké místo někde.
Co tedy nebe je - kde je tedy nebe? Jak si je máme představit? Těžko si je můžeme představit. Dobře to říká svatý Pavel, že ani lidské oko nevidělo, ani na mysl lidskou nevstoupilo - že si lidsky nebe představit nelze.
Nebe je ne něco nahoře, ale to, co nás obklopuje ze všech stran, to v čem žijeme, hýbáme se a jsme, protože Bůh nás obklopuje, obsahuje ze všech stran. Nebi je každý z nás přesně tak blízko, jak blízko je Bohu.
Nechceme tím hlásat, že čekáme nebe na zemi. Nebe není totožné se zemí a nikdy nebude. To ví každý, kdo má oči, že země nebude bez katastrof přírodních, a bez temnot duchovních ze zloby a hlouposti lidské.
Dnešní svátek je výzvou a úkolem pro nás. Od té doby, co Pán vstoupil na nebesa, je zde na zemi přítomen viditelně v nás, skrze nás; skrze naši lásku.
(Cestou do Emauz - Ladislav Simajchl)
