Vždy 15. den v měsíci bývá v kostele Panny Marie Nanebevzaté ve Vranově nad Dyjí měsíční pouť k Panně Marii - Matce Naděje. Prosíme za obnovení víry v této oblasti, za kněžská a řeholní povolání, za předávání víry v rodinách.
První poutní mši svatou v letošním roce sloužil P. Milan Plíšek.
Nabízím vám několik myšlenek z jeho promluvy.
Vyvrcholením doby vánoční byla slavnost Zjevení Páně. Zde se Pán Ježíš dává poznat světu. Je velikým darem od Boha. A my se k tomu máme postavit. To co dál popisují evangelisté je veřejné vystoupení. Prvním byl křest, pak jeho kroky směřují do Galileje - kraje pohanů.
S čím Pán přichází, co lidem říká?
....Čiňte pokání, věřte evangeliu, přiblížilo se Boží království... To je Kristovo poselství. Přibližme se k Bohu. Máme žít evangelium, Boží slovo. Nenechme si ho utéct! A často na to člověk bývá sám. Svět nás odvádí.
Přijmeme-li je ale do svého života , nepotřebujeme stromeček, kapra ani cukroví.
Není to jednoduché, ale všímejme si Boha. Máme se měnit, obracet se k Němu, činit pokání. A to není málo! Když to ale člověk nedělá...?!
Často jednáme špatně. A poznáním " Pane, je mi to líto", dorůstáme do Božího království.
Jedna maminka říkala, Pán Bůh každého stvořil, aby konal dobro!
V dnešním evangeliu se Pán Ježíš zastavuje u fíkovníku. Má hlad a tam není nic. Apoštolové vnímají, že Ježíš chce něco , co nemůže mít.
CO KDYBY SE JEŽÍŠ ZASTAVIL U MĚ?
Proč nejde dál, on se na mě dívá, co chce, proč si nevybere někoho jiného?
Ale On čeká.... Něco nemožného, co se vztahuje na člověka. Pán Bůh nechce hodně. On chce z lidského pohledu ZÁZRAKY.
To je Boží zájem o nás. On žízní po tom velikém v člověku a my ... nemáme čas!
Růženec v autě, obrázky, Katolický týdeník - to jsou listy, stín fíkovníku.
Vše musí dozrát. Protože lidé nemají druhé lidi rádi, tak po nich většinou nic nechtějí. Láska dává i očekává. Ale dělat něco navíc? To není potřeba. To od nás nikdo nemůže chtít!
Ale Pán Ježíš neumřel na kříži proto, abychom druhým neubližovali!
Velikost lásky je tam, kde je naděje a ne tam, kde si ostatní zoufají, kde utíkají.
Tady On miluje a čeká, že uděláme co je v lidských silách nemožné. Že nemáme pocit, že nás chce někdo zničit. Je to velikost lásky k nám lidem. On si mě váží, nejsem mu jedno. A to se ode mne čeká!
Tak ať ten Boží pohled dokážeme zaregistrovat! Povzbuďme se a projevme věrnost Pánu Bohu. Amen.
Než se rozejdeme ještě Tě Pane chválíme a Tobě děkujeme.
Přijměte pozvání na tyto poutě. V zimních měsících začínáme v 17 hodin, v letních v 18 hodin. Těšíme se na vás.
