Jaký máte spánek? Zdají se vám sny? A stalo se vám někdy, že vás v noci oslovil Bůh?
Dnes si povíme o muži, kterému se to stalo. Zamyslíme se nad Samuelem.
Nejprve v kostce jeho životopis:
- matka Chana
- zasvěcen Hospodinu
- vychovává ho Eli
- po jeho smrti se ujímá služby. 20 let povzbuzuje trpělivě Izraelce, až se mu podaří je přivést opět k Bohu a oni se vzdávají model
- když zestárl, dali se jeho synové špatnou cestou. (pohoršení)
- lid už ho nepotřebuje. Chtějí krále. Samuel je varuje, ale lid trvá na svém. Tak jim Samuel pomaže krále a odchází do důchodu.
Tolik ve stručnosti jeho život a nyní se zaměříme na jeho dětství.
Víte jak to bylo s jeho narozením?
Mnoho maminek nemůže mít děti a je z toho nešťastných. Podobnou bolest v srdci pociťovala i matka Samuelova Chana. Co s tím?
Udělala tu nejlepší věc co mohla a svěřila to Bohu.
Když byli na pouti v Šílu, úpěnlivě se modlila k Bohu. Tak úpěnlivě, že ji považovali za opilou. Modlila se z hloubi svého srdce, protože ji na tom opravdu záleželo. Slíbila Bohu, že syna který se jí narodí svěří do služby Boží.
A Bůh ji vyslyšel.
Syn se narodil. Chana mu dala jméno Samuel a podle slibu ho přivedla do Šinu ke knězi Elimu, aby se o něj staral a vychoval ho ke službě Bohu. Hospodin jí požehnal a ona porodila ještě tři syny a dvě dcery.
Vidíte, dala a dostala.
Eli se stará o Samuela jako o vlastního. Vlastně lépe než jak o vlastního, protože jeho vlastní synové byli darebáci, kteří zneužívali své služby. Ač byl Eli dobrým mužem, své vlastní syny vychovat neuměl.
A podobně jednou dopadne i Samuel. Jaká je to bolest stále a jaké to nese dnes důsledky, když rodiče nedokáží udržet své děti na dobré cestě.
Eli je sice napomínal, ale ctil je víc než Boha. A to je asi ta příčina.
Bůh chce, abychom ho milovali nade všechno. Na prvním místě má být Bůh a pak teprve rodina. Když bude Bůh na prvním místě, pak to i v rodině bude fungovat a je tu určitá záruka, že děti vydrží na té správné cestě.
Eli se tedy nyní věnuje Samuelovi a ten je poslušný. Přijímá od Eliho to dobré, co lze přijmout. Nedívá se na špatnost prostředí, ale je věrný. Cítí odpovědnost za svou církev.
Jak jsme na tom my? Cítíme odpovědnost za svou církev nebo máme pokušení utéci jinam?
Můžeme mít mnoho důvodů být nespokojeni s životem církve a pokušení odejít jinam, kde se nám to zdá lepší. Ale všude jsou lidé a ne andělé.
Samuel neodchází.
Mladý Samuel je příkladem, že je možno zachovat si čistotu víry a mravní ryzost.
Nebylo v jeho možnostech, aby provedl nápravu. Ale sám zůstal ryzí. Teprve později, až vyrostl a stal se soudcem a knězem, se pustil do reformy.
Situace v Izraeli byla neutěšená.
Boží slovo bylo v těch dnech vzácné. Problém ale nebyl na straně Boží. Bůh se vždy přimlouvá a oslovuje člověka, touží vstoupit s ním do dialogu.
Lidská schopnost vnímat, poslouchat je často omezená. Někdy člověk ani nemá zájem a nestojí o Boží oslovení.
Naslouchání je jedním z nejdůležitějších postojů duchovního života. V něm člověk vyjadřuje vědomí, že potřebuje Boha, Boží slovo, potřebuje být usměrněný.
Často nejsme schopni správně hodnotit, vidět, rozumět sobě i světu.
Ani si neuvědomujeme, že naše poznání, přesvědčení je často nedokonalé, zkreslené, neúplné, dokonce i nepravdivé.
Naše hluchota, nenaslouchání je výrazem naší pýchy. Nejsme si vědomi, jak velmi potřebujeme Boha a jeho slovo, které může být světlem pro naše nohy. Postoj naslouchání souvisí s pokorou a poslušností.
Pohasínající oči Eliho dotvářejí obraz situace v Izraeli. Jsou obrazem slepoty vyvoleného národa, jeho neschopnosti vidět Boží působení a Boží lásku v každodenním životě a ve svých dějinách.
Je tu však stále naděje, protože Boží světlo v chrámě úplně nevyhaslo a je znamením světla, kterému se může člověk vždycky otevřít.
Člověk je pozvaný naslouchat. Naslouchání je základem vztahu s Bohem.
Všechno začíná nasloucháním. Bůh člověka oslovuje a čeká odpověď. Když odpovíme kladně, začne se rozvíjet životní příběh, který by si člověk nikdy nevymyslel.
Samuel spí a Bůh k němu promluví. Samuel je vycvičený k poslušnosti. Jakmile uslyší volání, běží k Elimu, aby se zeptal co potřebuje. Možná si myslel, že má nějaké bolesti a potřebuje podat třeba vodu. Hned vstal a šel. Asi byl trochu překvapený, když zjistil že nic. Tak šel pokračovat ve spánku. Ale nestačil ani pořádně zabrat a znovu… Samuel zase poslušně běží k Elimu a opět nic. Možná si začínal myslet, že si z něj Eli dělá legraci, nicméně když se potřetí ozvalo zavolání, opět hned vystartoval a šel.
Tehdy Eli rozpoznal, že chlapce volá Bůh. Tak mu poradil, že příště nemusí běžet za ním může zůstat na místě a říci: Mluv Pane, tvůj služebník naslouchá. Pomůže mu k správnému rozpoznání.
Bůh mluví různými způsoby. I nehodný člověk mi může říct něco důležitého. Bůh používá všechno, aby nás oslovil: stvoření, lidi, duchovní vedení….
K Samuelovi Bůh promlouvá ve chvíli mlčení. Samuel zachytil Boží hlas v tichu noci.
I my potřebujeme neustále prostor ticha pro svůj život. Ticho potřebujeme k poznání sebe sama i k poznání Boha. Mlčení je prvním krokem k sebepoznání.
Kéž je v nás stála touha nepřeslechnout, nenechat milovaného čekat.
Mluv Pane, tvůj služebník naslouchá.
Doporučuji si dnešní text z 1. knihy Samuelovy 3 kapitola číst před spaním, abychom byli na noc správně naladěni.
( Promluva P.Jana Richtera na měsíční pouti 15.2. ve Vranově nad Dyjí )
