Každý z nás byl povolán k životu a od Pána mu byla vytyčena jeho cesta, po níž má životem kráčet. A tak někteří uposlechli Božího hlasu a následují Krista jako kněží, řeholníci a řeholnice. Většina z nás však vytváří společenství s druhým člověkem.
Nad tímto posláním se zamýšlí P.Vojtěch.
Boží představa o manželství, rodině je něco tak velkolepého, že to převyšuje lidské očekávání. Je to podíl samého Boha na životě každého z nás.
A vyžaduje to někdy tak MALO. Pochopit, k jak velkým věcem jsme povoláni.
A nezaměnit život lásky za život k užitku, motání se kolem věcí a sebe sama.
Uvědomit si, jak veliký je Bůh, který v sobě vytváří domov pro nás, abychom jeden druhému byli domovem.
STACI TAK MALO! Objevit, že člověk je stvořen pro Boha, není mu dobře, když je sám. A je povolán k tomu, aby v lásce Boží se otevíral druhému člověku.
Samozřejmě především tomu, se kterým chce vytvořit jednotu lásky, pravdy, věrnosti a úcty.
Ať Bůh požehná věrná manželství!
Ať nám otevře oči i srdce, abychom objevili druhého, který čeká na sebemenší projev našeho přijetí a lásky.
...Kdo nedovede přijmout sám sebe, těžko bude přijímat druhého i s jeho slabostmi, kterých s léty přibývá.
Jen člověk, který nalezl sám sebe v Bohu, který nechal pod tlakem milosti změknout své srdce, ten dovede dávat lásku druhým lidem...
(P.Vojtěch Kodet)
