VIII.zastavení
Ježíš napomíná Jeruzalémské ženy
Hlava zmučená trním, tělo rozedrané hlubokými ranami, kříž stále tlačí k zemi. Ježíš je pokorný k svému okolí a všímá si plačících žen, zapomíná na svou bolest a ohlašuje Jeruzalému jeho dny:“Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým“? Ohlásil však také naše dny: národy ve válce, lež, hrozby a atentáty,nespokojenost, teror, vraždy , násilí. „Neplačte nade mnou, ale nad svými dětmi a nad sebou.“ Ne pláč, ale odpuštění. Jen odpuštění opravdu ze srdce má sílu zastavit šířící se zlo. Pouze s vše odpouštějící a vše chápající láskou lze dosáhnout opravdového pokoje.
Prosíme tě Pane, abychom dokázali všem ze srdce odpustit.