Liturgický rok

Být Světlem

Kaple Oslnovice Promluva k dnešnímu dni (čtvrtek po Zjevení Páně).









...Po odchodu velké návštěvy se začne uklízet, člověk je unavený a relaxuje.
Pán Ježíš se rozloučil s lidmi a šel se na horu modlit.To my často neděláme. Když jsme unaveni sedíme před televizí nebo to zalomíme.
Dovedeme si představit kolik hodin Pán Ježíš lidem vyprávěl, pak než se všichni nasytili a vše se posbíralo, rozloučil se....To je obrovské množství času...a On se jde modlit! Chce být se svým Otcem.
My často chceme být sami se sebou. A jakoby to duchovní v tu chvíli bylo jenom zátěží -to po mě nikdo nemůže chtít.

Ježíš byl rád se svým Otcem a také nás to chce naučit, abychom s ním byli rádi. Aby to nebylo něco co nás zdržuje, ale abychom s ním byli rádi - jako v nebi. Tam s ním rádi budeme určitě. Tak nás chce k svému Otci přivést.


Ježíš


V běžném dnešním životě se povídá mezi dětmi i dospělými o tom lidském a to Boží zůstává stranou.
V dnešním čtení jsme slyšeli o Bohu, který je LÁSKOU. A člověk na to má odpovědět. Abychom nežili ve tmě, ale ve Světle!

Člověku, který byl vychováván v tradiční křesťanské rodině, se v duchovní oblasti vše stává samozřejmostí, domnívá se, že vše zná a již v něm nic nevzbuzuje žádné emoce.
Ale člověk umí ocenit Světlo tehdy, když byl v TEMNOTĚ!
Když jsme byli ve světle pořád, taky vám to přijde takové zevšednělé a tak jako normální.
Jenže člověk to dokáže ocenit, když se v temnotě jakoby narodil a žil a pak najednou uvěřil Bohu a objevil Světlo. Něco úplně jiného.
Dokáže posoudit, jaké to je žít v jakési beznaději a jaké to je žít láskou a nadějí věčného života. A smyslem života a všeho konání.

A tak tito lidé mnohdy předčí svými aktivitami ty tradiční křesťany, kteří jakoby zabředli, ustrnuli na nějakém bodu. Už nerostou a Světlo víc nehledají, protože je nějak mají. Neprožili mnoho, protože mají pocit, že už toho moc prožili a víc ani nečekají.


Lidé , kteří se z této temnoty dostali, už ví co to je, jaké to je, jak je to důležité, jak je to velké.
Pán Bůh chce, abychom ze tmy dokázali vyjít a ze Světla se radovali. A být světlem ....světlem je člověk, který....jak říkal jeden vězeň, který ve vězení při mši svaté hrál na varhany....když přišel pan farář, tak to bylo jako kdyby přišlo Světlo! Tak to působilo!
Tak tím světlem být všem lidem v okolí. S takovou tou radostí.

Dnes na rekolekci padla otázka:"Když začínáte v neděli sloužit mši svatou a podíváte se na lidi, kolik se jich usmívá?"
Často to jsou zamračené tváře úplně bez života atd.

Připomínal jsem na Vánoce, když se člověk podívá na lidi, kolik vidí toho radostného - že PŘIŠEL, že SE NARODIL - jak se to na nás promítlo.
Je to vidět, alespoň trošičku nebo je to skutečně ta únava člověka, který přišel s takovou tou strnulostí a neumí vyjádřit žádný cit a ani radost.

Tak ať to Světlo dokáže prorazit z toho smutku, aby to Světlo bylo vidět. Ono tam je.
A umíme je nabídnout dál. Amen.



Lipolec 2013


(PMP)


Sdílet

| Autor: Jana Jičínská | Vydáno dne 10. 01. 2014 | 3402 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Externí odkazy na nová on-line videa a audia (mp3):

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Hosting zajištuje apoštolát A.M.I.M.S., na jehož činnosti se podílí FATYM a Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné (OMI). Provozuje též TV-MIS.cz (on-line křesťanská internetová televize s programem na vyžádání - on-demand - zdarma) a připravuje i TV-MIS.com v ukrajinštině, ruštine a běloruštině.

Obsah tohoto webu je volně šiřitelný, není-li někde stanoveno jinak.