Dominantou nejen našich vesnic, ale i velkých měst bývá převážně mohutná budova s věží, na jejímž vrcholu je kříž. Nachází se většinou uprostřed vesnice nebo v centru města uprostřed zeleně či na křižovatkách silnic, obklopena menšími či většími domky. Zpravidla před ní bývá veliký kříž.
Každý kostel má svoji historii. Je postaven v jiném slohu, v jiné době, z různých materiálů. Pamatuje chvíle veselé i smutné. Časy, kdy býval zcela zaplněný nebo naopak téměř prázdný.
Uvnitř nalézáme spoustu památek z doby baroka, renesance či gotiky. Např. sochy, oltáře, lavice, zpovědnice, kazatelny....atd.
Někde je nyní opravený, jinde "zub času" dokonal své dílo.
Mnozí lidé vědí, že zasvěcení jejich kostela je spojeno s poutí ve vesnici. Možná se zúčastnili i pohřbu někoho blízkého.
Ale...?!
Jednou jsem si četl u starého kostelíka. Přijela rodina, zamčený chrám obešli. "Byls už někdy v kostele?" ptala se dívka bratra. "Ne. nikdy. A ty?" "Jednou. Byli jsme se školou na výletě. Pršelo a tak jsme se tam šli schovat."
Říkal jsem si, kolik našich bližních a hlavně dětí a mladých lidí, zná kostel jen zvenku....
(Jiří mikulášek - Stříbrné vteřiny)
A zde je otázka pro nás!
Proč lidé již po 2000 let rádi navštěvují kostely? Protože se zde setkávají s Ježíšem.
