Téměř v každé vísce či městečku se setkáváme s budovou kostela.
Zde je kratičký minipříběh.
Jako mladý kaplan jsem byl jednou navečer zamykat hlavní dveře farního kostela.
Najednou jsem za sebou uslyšel dětský hlásek : " To je tvoje?". Otočil jsem se a za mnou stál malý klouček s rukama založenýma za zády.
" A co myslíš, že je moje?" zeptal jsem se.
" No tohle!" mávnutím ruky obsáhl celý kostel i s vysokou věží.
" Ne, to není jen moje," odpověděl jsem. To je nás všech, kteří sem chodíme.
A může to být i tvoje..."
( J.Mikulášek - Stříbrné vteřiny )
