Proč je pro nás tak těžké přistupovat ke svátosti smíření? Proč se bojíme?
Jedním z mnoha důvodů může být i to, že nám chybí zkušenost s odpuštěním u našich nejbližších.
Byla jsem se svým synem na mši svaté. Blížilo se svaté přijímání a syn se mě zeptal: „Mamko, půjdeš?" Odpověděla jsem: „Nemůžu, byla jsem na vás hodně zlá". (V sobotu u nás probíhal pravidelný týdenní úklid a jak to tak bývá, neobešel se bez hádky). Syn se na mě podíval a povídá: „Já Ti odpouštím, tak běž." Já jsem se ho zeptala: „A ty si půjdeš pro křížek?" Řekl, že nemůže, protože neposlouchal a byl drzý. Odpověděla jsem mu: „I já Ti odpouštím. Pojď, půjdeme spolu." Oběma nám spadl kámen ze srdce.
Každý z nás potřebuje slyšet: Odpouštím ti. Nebojme se toto slovo používat, zvláště pokud vychováváme děti. Nebude pro ně později tak těžké přistoupit ke sv. smíření, protože budou mít zkušenost, že jím i jejich rodiče místo nadávek a výčitek když něco provedli, řekli: „Odpouštíme ti".
