Co si vybavíme pod těmito slovy? Někomu se před očima rozprostře mořská pláž, mohutné vlny tříštící se o skalnaté výběžky a slaná voda plná lastur, krabů a medůz. Jinému se v zamlženém pohledu objeví lesní zákoutí plné prastarých stromů, třpytivé kapičky rosy na průsvitném mechu a paprsky zapadajícího slunce, prosvěcující toto zákoutí.
Každý z nás dobře ví, že jsou to chvíle vypadnutí z všednosti a rychlosti zaběhnutého rytmu, chvíle odpočinku, výprav za dobrodružstvím, poznáváním..
Chvíle, kdy se mohu zastavit i před lesem otázek a zkusit si zodpovědět všechna svá PROČ a prozkoumat svá PROTO. Otevřít ty těžké dveře, které brání naslouchat Božímu hlasu.
..Pane, dej mi odvahu vykročit do nových dnů a vzít za kliku dveří, které vedou k Tobě.
Nenech mne v samotě sobectví, ale doveď mé kroky k lásce, která hledá člověka, aby i v něm poznala Boha, kterému se svobodně rozhodla dát vše, neboť od něho vše dostáváme..
Neboj se vykročit s Ježíšem. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout.